Osobnosti

František Bartoš (1837 - 1906)

Gymnaziální profesor, později ředitel II. českého gymnázia v Brně, významný dialektolog a sběratel lidových písní a tanců, člen Královské české společnosti nauk. Autor řady učebnic a odborných pojednání. Z množství děl jsou pro nás důležité tři svazky Národních písní moravských (1882, 1889, 1899-1901), v nichž se nachází téměř pět set písní z naší obce. V předmluvě ke II. sbírce autor píše: „Tak hned v nedaleké od Brna Líšni velmi horlivě jali se sbírati pan nadučitel František Mašíček a jeho syn Cyrill, bohoslovec Brněnský, jako již pro první mou sbírku byl učinil Líšeňský pan farář P. Pavelka. Jest to věru zjev zvláštní a s psychologické stránky povšimnutí hodný, že Líšeňský lid obchodní, kterýž většinu svého času za svým obchodem v Brně a ve světě tráví, zachoval svůj původní ráz neporušený a své starodávné písně napořád v lásce chová...“ Není také bez zajímavosti, že písně třetí monumentální sbírky hudebně pořádal Leoš Janáček. Třikrát vyšly tiskem Bartošovy Naše děti (1888, 1898, 1949), v nichž autor zachytil živý obraz dětství prožitého v úzkém kontaktu s přírodou. Říkadla, zvyky, hry a koledy z Líšně mu do výše uvedené publikace zasílali již zmínění spolupracovníci P. Pavel Pavelka a P. Cyril Mašíček. Líšeňské nářečí a jeho znaky Bartoš shrnul ve II. dílu Dialektologie moravské (1895). V roce 1902 vyšla téměř devadesátistránková monografie Líšeň (zvláštní otisk Časopisu Matice moravské, ročník XXVI.), jejímž spoluautorem je opět C. Mašíček. Můžeme pouze dnes hádat, proč si uznávaný vědec Líšeň tolik oblíbil…

Marie Gardavská (1871 - 1937)

Narodila se a celý život prožila v hanáckém Kojetíně. Pocházela z rolnické rodiny, malbu studovala v Praze na uměleckoprůmyslové škole u J. Schickanedra. S „Líšní“ se seznámila velmi záhy, ještě v době studií, neboť její závěrečnou školní prací se stala Žena z Líšně. Do našeho povědomí se dostala sérií deseti pohlednic lidových typů z Líšně. Opírá se o podrobnou střízlivou kresbu a pečlivé studium lidového oděvu. Na akvarelech seskupuje malebné postavičky našich předků k líčení výjevů všedního života i radosti svátečních chvil. Malířčiným cílem byla věrná rekonstrukce minulosti, v jejíž krojovém bohatství shledávala nejvlastnější ráz kraje. Originály jejích prací byly vystavovány v roce 1987 (k 50. výročí malířčina úmrtí) Muzeem Kroměřížska na chropyňském zámku. Pohlednice tištěné podle těchto originálů se staly ozdobou našich domácností a jsme na ně dodnes hrdí! Zbývá alespoň symbolicky poděkovat akademické malířce Marii Gardavské za to, že Líšeň poctila svou přítomností a že vznikla tato jedinečná kolekce.

Zdenka Jelínková (1920 - 2005)

Působila jako učitelka na Slovácku, Třebíčsku a Brněnsku, pak jako odborná pracovnice Státního ústavu pro lidovou píseň, Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Brně. Po celý život se věnovala sbírání lidových tanců, je jejich přední znalkyní. S láskou vzpomínáme na její taneční školení, kdy dokázala z prosté chůze během chvíle naučit i obtížné taneční prvky, i na dlouhé rozhovory o lidovém umění a jeho významu v inspirujícím prostředí jejího bytu. Stále obdivujeme její nezdolný elán, paměť, cit pro vše lidové, laskavost a porozumění. Náš soubor ji též vděčí za pomoc a povzbuzení v těžkých dobách. Z mnoha jejích publikací jmenujme alespoň Lidové tance a taneční hry na Brněnsku (1978), Lidový tanec v Brně a na Brněnsku v pramenech 19. století (1983), Za našó rájó (1982). Od roku 1975 je duší a organizátorkou každoroční přehlídky Brněnsko tančí a zpívá.