Líšeňské tance

Bohaté a krásné tance se nám zachovaly díky místnímu sběrateli Františku Svobodovi. Jeho sbírka Lidové tance z Líšně obsahuje (podle slov folkloristky Zdenky Jelínkové) kromě obvyklých tanců „vesměs tance neznámých názvů, které nemají většinou obdoby mezi tanci na Brněnsku a zřídkakdy i mezi tanci moravskými vůbec“. Je také cenným dokumentem nejmladší vrstvy brněnských tanců – tanců figurálních, které jsou nejpočetněji zastoupeny právě v Líšni. Celkově se jedná o tanečně i hudebně složitější kompozice – obsahují dva až dokonce pět dílů a i po stránce pohybové a choreografické jsou hodnoceny jako zcela osobité. Byly jistě také ovlivněny kontaktem se zámeckou kulturou, hudební a pohybová forma některých z nich v sobě nese stopy baroka (objevuje se zde klanění, obcházení, zátočka za lokty apod.).

V živosti, juchání, tleskání a dupání jsou přechodem „z divoké slovácké nálady k umírněnému Horácku a Hané“. Tanečníci musí výborně ovládat různé typy polky (ta je součástí více než poloviny tanců) i mazurky, jež jsou velmi oblíbené. Tanečníci jsou vždy soustředěni, neboť je od nich vyžadována úplná pozornost i „značné vypětí tělesné“. František Svoboda ve své publikaci z roku 1954 píše: „...byli také podrobeni přísné kritice přítomných diváků, neboť stará Líšeň ráda viděla tanec v prvé řadě krásně zatančený“. Chválí také výborné tanečníky, kteří tance dobře znali, i hudebníky, kteří je hráli. Dejme mu tady opět slovo: „Také já jsem řadu těchto tanců sám tančil, jako hudebník hrával a po léta těmto tancům učil. Největší výhodou při zapisování tanců pro mne ovšem bylo, že jsem měl náležitou hudební schopnost tance i písně bez nástroje správně a přesně zapsati tak, jak mi je hráli. Když jsem v mládí zapisoval tance, žily už jen u jednotlivců.“

Na závěr uveďme ty, z jejichž umění autor čerpal, a tak zachoval popisy tanečního projevu:

František Trunda (1829 – 1903), kurenčář, a jeho žena Terezie (1832 – 1911): Hněvivá, Šotyška, Drndavá, Šóravá, Chlobivá, Stará šátečková, Zpáteční, Nůžke, Réduvák

František Vajs (1848 –1903), textilák: Špacír-polka, Latovák, Dupavá mazurka, Šotyška, Líbivá, Šóravá, Chlobivá, Smířená, Hótešná

Klement Poledník (1843 – 1916), obchodník: Špacír-polka, Kanafaska, Hulán, Šotyška, Chlobivá, Selská, Vrtěná, Dupák, Véškuvá, Figurke, Čardáš, Krócená

Josef Hamrle (1852 – 1939), textilák, a manželka Marie (1856 – 1939): Drndavá, Líšenka, Nevěrná, Zavdaná, Klánivá, Kuníčke, Zahradnická, Réduvák, Menářská, Skákavá, Kadlátke

Vincenc Stařík (1852 – 1905), hotař a kurenčář: Řetázkuvá, Nevěrná, Zvídavá, Motovidlo, Slavíček

Jan Konečný (1845 – 1903), textilák, a jeho syn Rajmund: Latovák, Líbivá, Šóravá, Proplítavá, Zahrávaná, Hótešná

Šimek Brzobohatý (1854 – 1921), textilák: Chlobivá, Zavdaná, Dupavá mazurka, Proplítavá, Zahrávaná

Svoboda – mlynář, zvaný „Slada“: Menářská

Bartoloměj Smílek (asi 1840 – 1899), pastýř, dudák, textilák: Vovčácká, Čardáš, Vodzemek, Hajduk

František Novotný (1874 – 1902): Bublavá

Josef Stařík (1846 – 1921), zednický mistr: Zednická

Filip Jaroš – textilní dělník, hudebník: Dupák

Josef Suchánek (1837 – 1925), dělník, a jeho syn Tomáš (1859 – 1926), kurenčář: Stará šátečková, Klátivá

Josef Kala zvaný Trávníček (1847 – 1927), ovocnář, kurenčář: Cófavá, Vrtěná, Sousedská mazurka

Matěj Šlof (1847 – 1926), obuvnický mistr, nejlepší líšeňský písničkář: Hulán, Ševcovská, Motovidlo

Marie Svobodová (1867 – 1931), sestra Františka Svobody: Vrabec a sékorka

Jakub Svoboda (1840 – 1913), otec Františka Svobody, sadař, textilák: Řeznická.